EXPO 2025

Národní pavilon ČR na EXPO 2025 v Ósace
1. cena v otevřené architektonické soutěži, realizace
Ósaka, Japonsko, 2025

Ing. arch. Michal Gabaš
Ing. arch. Tomáš Beránek
Ing. arch. Nikoleta Slováková
Ing. arch. Tereza Šváchová

Spolupráce:

Eva Gabaš Rosenová
Kryštof Jireš
Jana Watersová
Laura Lukáčová
Miroslav Slezák
Natálie Poláková
Alexandra Mishchenko
Magdalen Havlová

Vizuální komunikace: Lunchmeat Studio 

Jakub Pešek
Jan Kistanov
Jiří Kubalík

Koncept výstavy:

Lucie Drdová
Rony Plesl
Jakub Matuška aka Maskér
Lunchmeat Studio

Fotografie: BOYS PLAY NICE

Český národní pavilon pro Světovou výstavu v Ósace vychází z konceptu spirály – (návštěvnické) cesty, která se vine kolem objektu směrem vzhůru, postupně graduje, rozšiřuje se a symbolizuje tím cestu společnosti, sochání její vitality . Dynamický spirálovitý pohyb směrem vzhůru může symbolizovat také ideální životní cestu, osobní ale i společenský rozvoj, křivku vzdělání.

Pavilon návštěvníky nabádá k pohybu vzhůru, k vynaložení fyzického úsilí, zatímco obsah expozice vybízí k vynaložení úsilí duševního a k práci s duchovními a kulturními hodnotami. Aktivním pohybem návštěvníka v útrobách pavilonu a vstřebáváním kulturního obsahu expozice dochází k posílení, sochání návštěvníkovy vnitřní vitality. Konceptem navržené architektury je dynamické formování hmoty, která působ navenek lehce, transparentně a vzdušně, zdánlivě vzdoruje zemské gravitaci, při hlubším studiu je však patrný jasný a přesný geometrický konstrukční princip, který je v objektu propsán.

Navržený pavilon využívá svého exponovaného umístění na okraji pobřežní promenády a za každého počasí na sebe strhává pozornost svou dominantní solitérní hmotou a vizualitou skleněné transparentní obálky objektu. Ta upomíná na bohatou historii sklářství na českém území a zároveň nabízí neobvyklé výstavní prostory s proměnlivou vnitřní atmosférou.

Silueta pavilonu je ikonická. Spirála – symbol gradujícího pohybu směrem vzhůru reaguje na vnitřní uspořádání domu. Bezbariérová spirálovitá rampa výstavních prostor se obtáčí kolem centrálního tubusu multifunkčního sálu – auditoria. To se svým vnitřním průměrem patnáct a půl metru stoupá do výšky dvanácti metrů nad úroveň terénu. Společně s ním se zvedá výstavní spirála, jejíž pohyb kopíruje i rampa se sedadly pro návštěvníky tvořící hlediště uvnitř auditoria. Hlediště je v několika místech propojené i se samotnou výstavní cestou – je tedy možné dle potřeby oba provozy oddělit a nebo naopak propojit.

Spirála, obtáčející se v logické návaznosti kolem centrálního auditoria, má funkci výstavní a komunikační rampy sloužící k plynulému a lineárnímu pohybu návštěvníků směrem vzhůru. Jedná se o 260 m dlouhou cestu, jejíž šířka se v čele a zádech pavilonu rozšiřuje z čistě průchozích 1.8 m na širší výstavní plochy. Pro výstavu jsou rovněž využity i niky vnitřního tubusu. Ve výšce dvanácti metrů ústí rampa na prostornou vyhlídkovou terasu se střešní „korunkou“ ve které jsou situovány prostory VIP Lounge.. Zážitkem pro návštěvníky je nejen výhled na klidnou mořskou hladinu, ale i průhled proskleným světlíkem dolů do auditoria.

K cestě směrem dolů slouží schodiště vetknuté do dutiny zdvojených stěn válce, které ústí v parteru domu s restaurací a které je rovněž nedílnou součástí expozice – představuje její poslední kapitolou. Souběžně s návštěvnickým schodištěm je pod ním ve vnitřním tubusu navinuto druhé schodiště určené potřebám auditoria, propojující restauraci v 1.NP, auditorium, jeho tribuny a VIP Lounge v Top Floor. Díky dvojici důmyslně komponovaných schodišť je možné zcela oddělit provozy výstavy a multifunkčního sálu. Bezbariérový přístup je v objektu zajištěn pomocí výtahu situovaného ve vnitřním tubusu v západní části objektu.

Nosná konstrukce je komponována ze systému dřevěných, křížem laminovaných CLT panelů, které formují centrální soukruží auditoria s vloženými schodišti a výtahem. Jádro domu je doplněno o horizontálně kladené desky formující výstavní spirálu směrem ven a balkony multifunkčního sálu směrem dovnitř. Půdorysně je objekt dělen na 36 segmentů, které pravidelně člení v nižších patrech kružnici a ve vyšších patrech elipsu definující obálku a hmotu pavilonu.

V návaznosti na celkovou koncepci areálu výstaviště je primárním zdrojem energie pavilonu elektřina. Pavilon se svou geometrií aktivně podílí na stínění vnitřních i venkovních prostor. Dům je vybaven centrální jednotkou vzduchotechniky, která je umístěna v technickém zázemí v 1.PP a napojena na centrální zdroj chladu.